Nechat si pomoct není ostuda: Proč selháváme ve výchově a jak z toho ven?
„Nezvládáte výchovu? Říct si o pomoc není ostuda,
je to investice do života bez stresu a napnutého vodítka.“
.png)
Pořídit si psa je pro mnohé splněný sen. Jenže realita se občas změní v noční můru: vodítko napnuté k prasknutí, vyceněné zuby na sousedova labradora nebo neustálý strach, co pes zase provede. V tu chvíli se mnoho majitelů uzavře do sebe. Mají pocit, že selhali, stydí se a snaží se problém „nějak“ vyřešit sami za zavřenými dveřmi.
Pravda je přitom jednoduchá: Říct si o pomoc není slabost, ale projev zodpovědnosti.
Když nás bolí zub, jdeme k lékaři. Proč se psem ne k trenérovi?
Žijeme v době expertů. Když se nám rozbije auto, vezmeme ho do servisu. Když chceme zhubnout, jdeme za výživovým poradcem nebo do fitka k osobnímu trenérovi. Když nás trápí zdraví, vyhledáme specialistu. Nikdo nás za to neodsuzuje – naopak, je to vnímáno jako rozumný krok.
Žijeme v době expertů. Když se nám rozbije auto, vezmeme ho do servisu. Když chceme zhubnout, jdeme za výživovým poradcem nebo do fitka k osobnímu trenérovi. Když nás trápí zdraví, vyhledáme specialistu. Nikdo nás za to neodsuzuje – naopak, je to vnímáno jako rozumný krok.
U psů se však stále setkáváme se zvláštním blokem. Lidé jsou ochotni investovat tisíce do vlastního rozvoje nebo pohodlí, ale zaplatit profesionální lekci pro psa jim přijde zbytečné. Často slyšíme: „Nejsem přece blbec, abych nenaučil psa sedni nebo lehni.“ Jenže jenom o tom to není.
Tady narážíme na největší kámen úrazu: záměnu pojmů výcvik, výchova a socializace.
Možná hodně lidí řekne, že to není pravda, ale je sice super, že je pes vycvičený a na povel tancuje macarenu, ale co je to platné, když nemá výchovu a socializaci – bez toho je ten výcvik k ničemu.
Výcvik (sedni, lehni, k noze) je jen třešnička na dortu. Je to nadstavba. Ale výchova je nastavení hranic, respektu a pravidel v běžném životě. Socializace je schopnost psa vyrovnat se s okolním světem bez stresu a agrese. Můžete mít psa, který vyhrává závody v poslušnosti, ale pokud doma kouše návštěvy nebo venku startuje po všem, co se pohne, je jeho „výcvik“ jen prázdná skořápka.
Možná hodně lidí řekne, že to není pravda, ale je sice super, že je pes vycvičený a na povel tancuje macarenu, ale co je to platné, když nemá výchovu a socializaci – bez toho je ten výcvik k ničemu.
Výcvik (sedni, lehni, k noze) je jen třešnička na dortu. Je to nadstavba. Ale výchova je nastavení hranic, respektu a pravidel v běžném životě. Socializace je schopnost psa vyrovnat se s okolním světem bez stresu a agrese. Můžete mít psa, který vyhrává závody v poslušnosti, ale pokud doma kouše návštěvy nebo venku startuje po všem, co se pohne, je jeho „výcvik“ jen prázdná skořápka.
Přecenit síly je lidské, trestat za to psa je chyba
Mnoho majitelů si pořídí plemeno, na které prostě nestačí. Možná je to váš první pes, možná je jen temperamentnější, než jste čekali. Přiznat si „přecenil jsem to, nezvládám to“ vyžaduje odvahu.
Pokud pomoc majitel nevyhledá včas, často to sklouzne k frustraci. Majitel začne psa nevhodně trestat a tím vztah,důvěru i psychiku zvířete poškodí ještě víc. Přitom stačí pár lekcí s profesionálem, který mu ukáže, jak se psem komunikovat srozumitelně. Nemusí hned na „cvičák“ drilovat povely, dnes existují individuální lekce nebo socializační procházky, které řeší reálný život.
Problémový pes, nebo problémový majitel?
Statistiky v útulcích, dočaskách a azylech jsou smutné. Je v nich hodně psů s nálepkou „agresivní“, „reaktivní“ nebo „nezvladatelný“. V 90 % případů to není chyba psa, ale majitele, který to pokazil. Samozřejmě se rodí i psi, kteří jsou přirozeně dominantnější, temperamentnější nebo mají jistou dávku ostrosti v genech. Ale i takový pes je v konečném důsledku odrazem toho, jak se s ním pracuje. Pokud se s jeho povahou pracuje špatně od začátku, končí to špatně – ale ne vinou psa. Ten jen reagoval na prostředí a (ne)vedení, které dostal. Zbylých pár procent případů tvoří skryté nemoci nebo neurologické poruchy, o kterých se často ani neví.
Nečekat na bod zlomu
Psi končí v útulcích proto, že se lidé styděli říct si o pomoc včas. Nečekejte, až váš pes někoho kousne nebo až se z procházek stane utrpení.
Vyhledat trenéra není ostuda. Je to ten největší dar, který může člověk sobě i svému psovi dát. Je to investice do klidného společného života, která se vrátí v každém společném kroku bez napnutého vodítka a stresu.
Chcete začít správně? Pojďte na socializační procházku!
Udělat první krok bývá nejtěžší. Proto i v azylu Hand for help pořádáme pravidelné socializační procházky. Je to ideální příležitost, jak pracovat se svým psem v přítomnosti dalších psů a lidí pod dohledem trenérů, v klidu a bez zbytečného stresu z uzavřených cvičišť.
Žádný dril, ale praktický život.
Bezpečné prostředí pro reaktivní i nejisté psy.
Podpora zkušených lidí, kteří vám rozumí.
Nenechte své pochybnosti vyhrát a přijďte mezi nás. Váš pes vám za to poděkovat neumí, ale jeho klidnější povaha bude tou nejlepší odměnou.
Udělat první krok bývá nejtěžší. Proto i v azylu Hand for help pořádáme pravidelné socializační procházky. Je to ideální příležitost, jak pracovat se svým psem v přítomnosti dalších psů a lidí pod dohledem trenérů, v klidu a bez zbytečného stresu z uzavřených cvičišť.
Žádný dril, ale praktický život.
Bezpečné prostředí pro reaktivní i nejisté psy.
Podpora zkušených lidí, kteří vám rozumí.
Nenechte své pochybnosti vyhrát a přijďte mezi nás. Váš pes vám za to poděkovat neumí, ale jeho klidnější povaha bude tou nejlepší odměnou.
👉 Zde najdete termíny a podrobnosti k našim socializačním procházkám
PODPORA CENTRA
Cítíte, že naše práce má smysl a rezonuje s vaším srdcem? Každá podpora nám pomáhá pokračovat v naší cestě, která je plná lásky, porozumění a pomoci těm, kteří to nejvíce potřebují. Klikněte na tlačítko níže a vyberte si způsob, jakým můžete přispět k naší společné misi.