Čau lidi, jsem Rocky! 😎​Už se vám nemusím úplně představovat, ale pro ty, co mě ještě neznaj: víc se o mně dozvíte tady na blogu, kam na vás pravidelně sypu svý zápisky.​ Že jsem v jádru těžce nepochopenej, traumatizovanej génius a můj život se skládá z větších či menších průšvihů, to už dávno víte. Stejně jako to, že mám poněkud divný únosce – pardon, prej rodiče –, který pořád vymejšlej, čím mě zase mučit a jak mi zredukovat můj osobní rozlet. To taky není žádná novinka.​ A tím se plynule dostáváme k dalšímu zápisku. Téma dne zní jasně: Mámina představa VS drsná realita.​ Ambiciózní blondýna a gaučovej povaleč: ​Máma je totiž hrozně ambiciózní. Skálopevně se drží hesla, že unavenej, pracující a vychovanej pes je spokojenoj pes. Netuším, kde tuhle hovadinu četla, ale někdo by jí měl už konečně zakázat internet... Fakt jo. Protože kvůli týhle svý šílený teorii už od mýho štěněcího věku hystericky hledá, čím by mě jakože "zabavila".​ A tak jednou zase seděla u kompu a vyhrabala sportovní obrany.​Já a dobrovolně sportovat? Jako vážně? Já, kterej ze všeho nejvíc miluje klidný, strategický válení se na gauči?! Táta ji v tom samozřejmě hned začal nadšeně podporovat. Že prej mě musí naučit kousat. Haló?! Já a neumět kousat? S mým čumákem a genetickou výbavou?​Snažil jsem se jim hned na místě jasně naznačit, že tuhle disciplínu ovládám naprosto instinktivně, ale moje signály byly jako obvykle ignorovány. Když mi pak na sítích ukázali ta videa, kde nějací přemotivovaní, hyperaktivní hafani zběsile skáčou na figuranta a visí mu na rukávu, věděl jsem hned, že tohle mě fakt bavit nebude. Běhat někde v dešti kvůli kusu matrace, když můžu doma v teple regenerovat mozkový buňky? Ani omylem.​ Moje verze obran (aneb padlo několik obětí)​: Že kousat umím a bránit naši domácnost zvládám na jedničku, jsem jim přitom dokazoval už od úplnýho mimina. Prostě jsem pár nebezpečnejch objektů rovnou zabil a bylo vyřešeno.... Zásuvkový had: Všiml jsem si hnusnýho plaza, co lezl přímo ze zdi a evidentně mě plánoval zákeřně napadnout. Že to byl kabel od nabíječky, je úplně vedlejší – prostě mě ohrožoval, tak jsem ho zlikvidoval. Zachránil jsem nám všem krk, není zač.​ Teroristické pantofle: Tyhle věci od pohledu vykazovaly silné známky nepřátelského chování. Nezaváhal jsem ani vteřinu a preventivně je rozcupoval na cucky.​ Vražedný pelech: No a můj novej pelech? Ten mě normálně ohrozil na životě! Začal se podezřele nafukovat a regulérně na mě zaútočil. V přímým ohrožení života jsem nezaváhal, v sebeobraně ho na místě zabil a pro jistotu ho systematicky rozložil na milimetrový kostičky. Molitan lítal vzduchem po celým obejváku a já stál uprostřed tý spouště jako totální drsňák. Myslíte, že mě pochválili? Že mi dali medaili za statečnost nebo aspoň pořádnej flák masa? Ani náhodou. Schytal jsem akorát spršku nevděku. Pochopení pro mý hrdinský činy prostě nula.​ Jak jsem zrušil cvičák​: Svou naprostou nechuť k nějakýmu organizovanýmu kousání na povel jsem samozřejmě dával najevo, jak to jen šlo. Používal jsem celou škálu pasivního odporu, jen abychom se tomu vopruzu na cvičáku vyhnuli co největším obloukem.​ Máma je blond, takže jí chvíli trvalo, než jí to vůbec doteklo, ale nakonec to v tý svý ambiciózní hlavě pobrala a pochopila klíčovou věc: já nejsem žádný jelito, co bude kousat na povel.​ A taky proč jako? Žádný nebezpečí nám doma momentálně nehrozí.Až hrozit bude, tak se ozvu a vyřídím to sám, no ne?​ Ale abyste neřekli, že jsem na tu svoji blondýnu úplně zlej a chci jí ty její chovatelské sny totálně zruinovat, občas udělám drobný ústupek. Když jsme venku na procházce, demonstrativně a s patřičným efektem kousnu do nějaké pořádné větve a trochu ji rozžvejkám. Ať vidí, že ten můj zubní aparát pořád funguje a že to prostě umím.​Musím jí přece nechat aspoň nějakou radost, když už jsem jí zrušil tu její vysněnou kariéru se sportovníma obranama. Teď už mě volá, můj drahocennej čas na gauči,tak zase někdy příště..... Váš Rocky!