Pes a dítě: Přátelství, které začíná u respektu
„Mnoho rodičů věří, že pes musí od dítěte vydržet všechno, ale právě tady vznikají největší chyby. Přečtěte si, jak správně nastavit hranice v rodině, proč nepodcenit přípravu na miminko a jak poznat varovné signály dřív, než dojde ke zbytečnému konfliktu.“
Mít psa a dítě pod jednou střechou je jedním z nejkrásnějších darů, které můžete své rodině dát. Pes učí děti empatii a zodpovědnosti, zatímco děti jsou pro psa parťáky pro hru. Aby však toto pouto bylo bezpečné, musí stát na pevných základech, které stavíme my dospělí.
Máte devět měsíců na přípravu
Pokud čekáte miminko a doma už máte čtyřnohého parťáka, využijte čas na přípravu, aby příchod nového člena nebyl stresem pro vás ani pro vašeho chlupáče.
Zkušenosti i odborníci:
Inspirujte se u přátel, kteří si podobnou situací prošli. Mějte však na paměti, že každý pes je originál – co fungovalo u sousedovic psa, nemusí platit pro toho vašeho. Respektujte jeho povahu a tempo, kterým se novým věcem učí. Pokud chcete mít jistotu, že nic nezanedbáte, existují trenéři, kteří se specializují na přípravu psů na příchod miminka. Pomohou vám naučit psa na nové zvuky, pachy a hlavně na to, že už nebude středem vesmíru, ale bude se o vaši pozornost dělit s někým dalším.
Když domů dorazí štěně
Chcete pořídit štěně k malým dětem? Určitě je začněte připravovat ještě před jeho příchodem. Nový přírůstek do rodiny je radost, ale i kupa práce s výchovou na obou stranách.
- Vzájemná škola: Stejně jako učíme děti, že štěňátko není hračka, musíme učit i štěně, že dítě není kořist ani uzlík na kousání. Štěně musí pochopit, že skákání, tahání za oblečení nebo kousání do rukou je tabu.
- Pes není robot: Děti jsou prostě děti a štěně má svou hlavu. Pokud si nevíte rady, jak tuhle divokou kombinaci ukočírovat, platí stejná rada jako u miminka: pomohou přátelé, kteří už tuhle „jízdu“ zvládli, nebo zkušený trenér. Ten vám dá tipy, jak nastavit hranice oběma stranám s láskou a klidem.
Adopce: Cesta k parťákovi vede přes trpělivost
Adopce psa do rodiny s dětmi je úžasné gesto, ale vyžaduje čas. Rozhodně se nevyplatí spěchat.
- Poznejte se navzájem: Ideální je absolvovat více předadopčních návštěv. Děti i pes se tak poznají v klidu a vy uvidíte, jak na sebe reagují v různých situacích.
- Důvěřujte ošetřovatelům: Lidé v azylech a dočasných péčích své psy znají. Nechte si od nich poradit, který pes má dostatečnou trpělivost pro život s dětmi a jak v prvních dnech nastavit režim, aby u vás doma vládla pohoda.
Právě vzájemné učení a jasná pravidla jsou klíčem k tomu, abychom se vyhnuli situacím, které pak plní titulní strany novin. Odpověď na otázku, proč pes pokousal dítě, je totiž často mnohem jednodušší, než si myslíme.
„On mu ublížil...“ – Je kousnutí vždycky vina psa?
Internet je plný videí, kde se děti po psech válejí, tahají je za uši či ocas nebo jim skáčou po zádech. Dospělí se tomu v pozadí smějí a mnoho lidí si myslí, že pes musí vydržet všechno, „protože je to přece pes a ten musí poslouchat“. Jenže v psím světě tohle není projev lásky, ale hrubé narušování osobního prostoru. Když se pak pes po dítěti ožene, najednou je to on, kdo je označen za nebezpečného.
Pravdou však je, že pes se jako agresor nerodí. Stává se jím ve chvíli, kdy my dospělí zapomeneme nastavit hranice – psovi, ale především dítěti.
!! Dostupné výzkumy naznačují, že pes má v nové rodině emoční a psychickou kapacitu zhruba na úrovni tříletého dítěte. Nechali byste snad dvě malé děti hrát si spolu bez dozoru, bez bezpečného dohledu a motivace? Pravděpodobně ne. A úplně stejně je to mezi dětmi a psy. My dospělí jsme zodpovědní za to, aby dítě i pes měli své bezpečné zóny, a to až do doby, než dítě začne tyto hranice vědomě chápat a respektovat. Psa je zkrátka dobré hlídat a pozorovat neustále, zejména pokud jste ve společnosti dalších dětí.
Pes není plyšová hračka, ale živá bytost
Pes má své emoce a cítí bolest stejně jako my. Zkuste se nad tím zamyslet: vy jako rodiče si od svých dětí nenecháte skákat po hlavě, píchat do očí nebo dělat cokoli, co vás bolí. Okamžitě nastavíte hranici. Proč tedy od psa vyžadujete, aby si on nepříjemné věci nechal líbit? Proč po něm chcete, aby snášel zacházení, které by žádný dospělý člověk netoleroval?
Výchova musí probíhat na obou frontách
Většina problémů pramení z toho, že majitel nechá dítě psovi nevědomky ubližovat, nebo naopak nechá psa, aby si k dítěti dovoloval příliš. Je to obousměrná cesta. Psa musíme učit trpělivosti a tomu, že si jídlo nebo hračky nemusí bránit útokem. Zároveň ale musíme dítě naučit, že když pes spí nebo jí, je to jeho nedotknutelný čas a prostor.
Vše stojí a padá na nás dospělých
Pohodové soužití dětí a psů není náhoda, která vznikne sama od sebe. Je to výsledek naší pozornosti a důslednosti. My jsme ti, kdo musí dětem ukazovat, jak se ke zvířeti chovat, a psovi vysvětlovat, co si k malému člověku nesmí dovolit. Musíme sledovat varovné signály, kterými nám pes ukazuje, že potřebuje klid.
Olizování se, odvracení hlavy, ztuhnutí – to vše jsou zprávy, že je něco špatně. Malé dítě tyto signály samo nepozná. Je na nás, abychom situaci vyřešili dřív, než pes pocítí, že se musí bránit sám. Jen když se pes může spolehnout, že jeho hranice ochráníme my, a dítě ví, kde tyto hranice jsou, vznikne přátelství na celý život. Pes totiž cení zuby a kouše až ve chvíli, kdy mu my lidé nedáme jinou možnost, jak svou hranici bránit.
